Ženšen je již od pradávna znám a používán v Asii. Dříve se sbíral na území severovýchodní Číny a dnešní Koreji výhradně divoce rostoucí ženšen pravý - Panax ginseng, C.A.Meyer. V moderní době pak poptávka po ženšenu tak narostla, že v Koreji divoký ženšen zcela vymizel a v Číně je sběr a prodej povolen pouze na základě zvláštního certifikátu a za "divoký" sběr divokého ženšene jsou vysoké tresty.

Ženšen se začal pěstovat na speciálních farmách, kde jsou mu pro růst vytvářeny podmínky, za jakých roste rychleji a nabývá na objemu. Tak je možný již sběr po třetím roce vegetačního cyklu a pěstitelé ženšene většinově sklízejí hlavně 6-ti letý kořen - u toho jsou náklady na pěstování a obsah účinných látek pro pěstitele optimální. Lze koupit i starší kořeny, ale těch není mnoho a úměrně klesající dostupnosti roste cena za gram starších kořenů.

U ženšene rozhoduje obsah účinných látek. Jejich množství je závislé na podmínkách, za kterých bylina vyrůstala a různé částí rostliny (i různé části kořene) mají odlišnou skladbu účinných látek i jejich odlišné množství. Tak květ působí trochu jinak, hlavní kořen zase jinak a drobné kořínky opět jinak. Platí, že čím starší, tím účinnější, divoký je silnější než pěstovaný, pěstovaný je tlustčí než divoký, ten je drobný. Pravý ženšen pak štiplavě a ostře voní, divoký až nepříjemně. Při rozkousání je pravý ženšen ostrý, ne pálivý, na konci nasládlý, chuť je typická. U divokého je chuť až nepříjemná.

Existují i jiné ženšeny a "ženšeny", těmi se však nezabýváme. Jen poznamenáváme, že korejský ženšen a čínský ženšen jest jedna a tatáž rostlina - Panax ginseng C.A.Meyer, jen jinak sušená.